Předchozí kapitola: Speciál: Podnikatelský plán startupu 01 – Abstrakt, úvod a obsah diplomové práce

Následující kapitola: Speciál: Podnikatelský plán startupu 03 – Podnikatelský plán a dokumenty pro investory

Obsah této kapitoly

1        Startup a podnikatelský plán – teoretická část

1.1        Startupy

1.1.1        Internetový startup

1.1.2        Klíčové faktory úspěchu startupů

1      Startup a podnikatelský plán – teoretická část

1.1    Startupy

Slovo startup, nebo také start-up či start up, jak jej popisuje Steve Blank, se používá pro označení organizací vytvořených za účelem hledání opakovatelného, a škálovatelného podnikatelského modelu. (Blank, 2010, a) Ve své další publikaci říká, že startupy nejsou pouze menší verzí velkých firem. (Blank, 2012) Přesto mnoho lidí, a často je možné se s tím setkat v České republice, považuje za startup jakoukoli začínající společnost.

Druhým extrémem pak je považovat za startup jakoukoli novou webovou stránku. K tomu dochází zejména v souvislosti s tím, že startupy vyvíjející internetové aplikace jsou posledních letech velmi populární (např. díky firmám jako Facebook, LinkedIn nebo Zynga – kdysi projekty tvořené několika lidmi, dnes společnosti obchodované na burze) (SEC, 2013) a nevyžadují vysoké počáteční investice.

Rovněž Eric Ries říká, že startup je instituce lidí, ne produkt nebo webová stránka jako taková. (Ries, 2011). A dále navazuje, že startupy vyžadují nový druh managementu, který je uzpůsobený pro situaci s extrémní nejistotou toho, co se stane.

Ries také tvrdí, že „Úspěch startupu může být řízen následováním správných procesů, což znamená, že se jej lze naučit.“ (Ries, 2011) Více než o managementu mluví v souvislosti se startupy o podnikatelství (entrepreneurship). Na základě jeho publikace Lean Startup následně vzniká celé hnutí lidí, kteří jím navrženou metodologii začínají používat. Tyto aktivity se rozšiřují až do té míry, že je aplikují i velké nadnárodní společnosti (např. Intuit) nebo státní instituce (např. NASA, Bílý dům) (Wikipedia, 2013). Lean Startup se také vyučuje na amerických univerzitách (např. Harvard Business School, Stanford University).

Oba tito autoři, a mnoho dalších, byli ovlivněni prací Claytona Christensensena (The Innovator´s Dilemma) o tom, jak nové technologie způsobí, že velké firmy neuspějí. Mnoho myšlenek, které později ovlivnily celosvětovou vlnu zájmu o startupy, lze najít už v této publikaci z roku 1997.

Známý český investor žijící v USA, John Vanhara, naopak tvrdí, že „Oproti projektu, startup už musí být live a musí mít zákazníky. Ne jenom jednoho nebo pár testujících zákazníků, což bych spíše zařadil k projektu. Startup je už pro mě normální podnikání.“ A pokračuje „Startup má hotový web, má hotový business model, který není vytesaný do kamene a klidně se třeba za chvíli změní.“ (Vanhara, 2011). Vanhara je tak v částečném rozporu s předchozími autory, neboť klade větší důraz na to, že startup už něco musí mít (zákazníky, podnikatelský model) a nemluví o tom, že startup by měla být cílená snaha učit se a podnikatelský model vytvořit. Přesto připouští změny v podnikatelském modelu.

Autor této práce se přiklání k interpretacím od dvojice autorů Steve Blank a Eric Ries, kteří ale nejsou v rozporu s tím, že by startup nemohl mít zákazníky nebo být ve fázi, kdy je ziskový. Důležitá je ale právě složka učení se a neustálé posouvání podnikatelského modelu k tomu, co funguje.

1.1.1    Internetový startup

Za internetový startup lze považovat takový, který se tvoří v prostředí internetu a jeho základem je software připojený k této celosvětové počítačové síti. Může jít o mobilní nebo webové aplikace, B2B nebo B2C služby, technologické firmy, sociální sítě, online hry a další.

Velký vzestup, a následný pád, zaznamenaly internetové startupy v letech 1997 – 2001 v éře tzv. Internetové bubliny (také „Internet bubble“ nebo „Dot-com bubble“), kdy byly tyto společnosti velmi oblíbené a na akciových trzích lákaly mnoho rizikového kapitálu. (Perkins, Perkins, 2011) Bublina nakonec v letech 2000-2001 splaskla a mnohé z nich to nepřežily. Technologický akciový index NASDAQ Composite tehdy spadl ze svého maxima na více než 5000 bodech začátkem roku 2000 na téměř 1100 bodů v září 2002. Pokles o skoro 4000 bodů znamenal, že firmy obchodované na této burze ztratily v průměru přes 75% svojí hodnoty. (Google Finance, 2013, a) A tím přišli o peníze také investoři, kteří za těmito společnostmi stáli.

V posledních letech jsou však internetové startupy a firmy opět v oblibě. Za to může raketový růst firem jako Facebook, jehož počet uživatelů se blíží 1 miliardě (Socialbakers, 2013, a) a tržní kapitalizace je k 24. 4. 2013 62 miliard dolarů (Google Finance, 2013, b) nebo LinkedIn, Twitter či Salesforce.com. Podle amerického investora Dava McClura, který stojí za řadou úspěšných startupů a založil akcelerátor 500 Startups, jsou změny v technologických startupech v posledních letech tyto:

• Menší potřeba kapitálu potřebná na vytvoření produktu a vstoupení na trh
  • Nižší náklady na servery a software
  • Nízké náklady na marketing na platformách se 100 miliony a více spotřebiteli
  • Několik velkých vstupů na burzu (nad 1 miliardu dolarů), hodně malých akvizic (pod 100 milionů dolarů)
• Snadnější získání zákazníků přes online platformy
  • Z hledání (Google)
  • Sociální sítě (Facebook, Twitter, LinkedIn)
  • Mobilní platformy (iOS, Android)
  • Lokální služby (Groupon, Yelp)
  • Nová média (Youtube, Pinterest, Tumblr)
  • Komunikační kanály (email, chat, SMS, Skype)
• Hodně malých „sázek“ na startupy
  • Vznik inkubátorů a akcelerátorů
  • Spojení investice s co-workingem a mentorováním
  • Selhat je levné

To všechno vede k tomu, že budování produktů je levnější, rychlejší a lepší a získávání zákazníků je jednodušší a lépe měřitelné. (McClure, 2012)

McClure jde zároveň tak daleko, že mluví o Lean VC, neboli o investorovi z investičního fondu, který by měl používat zásady Lean Startup.

1.1.2    Klíčové faktory úspěchu startupů

Jak již bylo uvedeno dříve, Eric Ries tvrdí, že úspěch startupu může být řízen a naučen. A je to právě učení, v němž mnozí spatřují úspěšnost startupu.

Eric Ries používá následující diagram.

Obrázek 1: Startup Feedback Loop

Zdroj: Ries, 2011

Učení se v jeho pojetí znamená začít s nějakou myšlenkou. Tu označuje Steve Blank jako podnikatelovu vizi. (Blank, 2005) Ries se dále snaží vytvořit minimální produkt, na kterém by bylo možné získat data o tom, jestli je navržený produkt správný nebo nesprávný (jestli je o něj zájem nebo není, apod.). Na základě toho by se měl podnikatel poučit, získat nové myšlenky (nebo si ponechat ty původní jako úspěšné) a neustále pokračovat v této smyčce, dokud nedojde ke kompletnímu podnikatelskému modelu. (Ries, 2011)

Ash Maurya rozpracovává konkrétní postupy, jak testovat svoje myšlenky a budovat minimální produkt právě u internetových startupů ve své publikaci Running Lean. Krok za krokem popisuje jak si vytvořit podnikatelský plán v podobě jednoduchého listu papíru, kterému říká Lean Canvas a na kterém se snaží zachytit startup jako celek.

Ash Maurya říká, že „Zatímco nadšení a odhodlání jsou nezbytné pro plné naplnění podnikatelovi vize, pokud se jim nechá volný průchod, mohou vést k cestě založené na následování vlastních dogmat.“ A dodává: „Většina podnikatelů začne se silnou vizí a plánem A, kterým ji chtějí realizovat. Bohužel ale většina plánů A nefunguje.“ Úspěšný startup tak v jeho podání musí sice vyjít z nějakého počátečního plánu, ale je potřeba se snažit dostat k takovému plánu, který funguje. (Maurya, 2012)

Napsalo se mnoho dalších názorů o tom, co je pro podnikatele klíčové, aby se svým startupem uspěl – předchozí zkušenosti zakladatelů, poučení se z neúspěchu, štěstí, kontakty, možnost dostat se k rizikovému kapitálu, silný tým nebo znalost nějaké unikátní technologie. W. Chan Kim a Renée Mauborgne zase ve své publikaci Strategie modrého oceánu doporučují zaměřit se na trhy, které zatím neexistují a kde tedy není žádná konkurence. Existující trhy přirovnávají k rudým oceánům (zbarveným krví z konkurenčního boje), nové trhy k modrým oceánům. (Kim, Mauborgne, 2005) Zásadní problém s novými trhy ale je, že jsou neprobádané. Steve Blank proto rozděluje trhy, na které startupy vstupují, na existující, nové a na resegmentaci existujících (Blank, 2005). Podle typu trhu je pak potřeba uzpůsobit fungování startupu a jeho činnosti.

Pokud si tedy lze vzít nějaké poučení od autorů odborné literatury pro startupy, je to kromě obecných faktorů úspěchu právě aktivní učení se – o trzích, zákaznících, jejich problémech, marketingových strategiích, atd.

 

Předchozí kapitola: Speciál: Podnikatelský plán startupu 01 – Abstrakt, úvod a obsah diplomové práce

Následující kapitola: Speciál: Podnikatelský plán startupu 03 – Podnikatelský plán a dokumenty pro investory